Něco za něco

aneb jak pracujeme na zavádění nových zvyků do našeho života

Každý má sen. Někdo by si přál mít perfektní postavu, naučit se plynule anglicky, vystudovat mezinárodní vztahy, nebo si založit vlastní firmu (já).

Osobně jsem nikdy nebyla moc spokojena se současným stavem a vždy toužila po velké změně. Moje sny a touhy se postupně měnily, ale způsob rozhodování byl v podstatě stejný. Pro něco jsem se nadchla a po hlavě se vrhla do nové činnosti či práce. Jen málokdy to však mělo delšího trvání. Čím to? Rozhodla jsem se podělit o pár svých postřehů se všemi našimi příznivci, kteří na nás nezanevřeli ani přesto, že tyto stránky zely hodnou dobu prázdnotou.

Příběh paní Jany

Začneme zeširoka. Do fitka, kde jsem pracovala, začala chodit jedna paní. Říkejme ji třeba Jana. Paní Jana měla dobrou práci, milujícího partnera, ale i jednu nepatrnou vadu na těle. Byla obézní. A když tato vada přestala být pouze kosmetická a začala ji způsobovat i množství zdravotních problémů, koupila si permici do fitka.

Rozhodnutí je to chvályhodné. Během prvního týdne přišla na trénink třikrát, během druhého týdne dvakrát, třetí týden ji však v práci nepřetržitě zvonil telefon a protože paní Jana povýšila do vedoucí pozice, fitko muselo jít bokem... Další šance navštívit fitko se vyskytla o víkendu. Milovaný přítel však přišel s nápadem jít na motokáry a hádejte, co si paní Jana vybrala?

Do fitka se později dostala jen dvakrát do měsíce a když se po třech měsících ukázala znovu, odvážela ji rychlá do nemocnice.

Kde se stala chyba? Na první pohled je to zřejmé. Paní Jana se do svého života pokusila vměstnat cvičení, aniž by vytěsnila cokoliv jiného. Nechtěla přijít o kariérní postup v práci, o čas strávený s partnerem ani o víkendovou pohodu s kamarády.

Aby však rozhodnutí neskončilo na pohřebišti novoročních předsevzetí, je nezbytné udělat z něj rutinu. Nemusí to být samozřejmě nezbytně výměna partnera za posilovnu, dá se "okleštit" několik pravidelných činností najednou.

Vytvořit si ty správné podmínky pro proměnu rozhodnutí v sílu zvyku je však podle mě mnohem důležitější, než rozhodnutí samotné.

Síla zvyku

Z jednoho bůčku nikdo neztloustne a jedna intenzivní lekce angličtiny neposune znalosti studenta o level výš. Skutečné životní změny doprovází síla zvyku, nikoli jednorázová rozhodnutí. Všechno, s čím v životě nejsme spokojeni, jsou ve své podstatě naše zvyky. Chcete něco změnit? Zapomeňte na hrdinské činy a soustřeďte se na rutinu. Je to mnohem složitější. Zvyky vznikaly dlouhodobě, proto je natolik složité je pěstovat, ale zároveň se i vzdát těch starých. Paní Jana měla například ve zvyku dát si po obědě zákusek a kávu. Málokdo má takový charakter, aby ze dne na den nahradil zákusek jablkem. Nepatřila mezi ně ani Jana.

Pomalu, ale jistě

Chcete zhubnout? Je lepší začínat pozvolna, ale pravidelně. Zničit se v posilovně dokáže každý, ale přijít na deset tréninku během tří týdnů - to už chce mít vypěstovanou sílu vůle.

Já chci například posílit koleno a začínám do práce jezdit na kole. Není to jenom o mém rozhodnutí, ale především o podmínkách, které si vytvořím. Musím si ráno přivstat, takže musím jít rozumně spát, pokud chci dojet zpátky za světla, je třeba vzdát se přesčasů...

Dost možná, že až se bude rozhodovat o povýšení, místo získá někdo, kdo je v kanceláři schopný strávit celou noc a pracovat i o víkendech. Vždy je holt něco za něco. Ale až se tento návyk podaří vypěstovat, tělo si bude říkat o svůj pravidelný přísun endorfinů. Znáte ty závisláky, kteří ráno potřebují uběhnout svoje kolečko v parku, aby mohli normálně fungovat?

Ještě se mi podobným způsobem povedlo překonat studijní krizi. Vážně jsem uvažovala o tom, že svůj vytoužený obor mezinárodní vztahy a evropská studia nakonec nedostuduju, protože už jsem pracovala na plný úvazek v jiném oboru (marketing a copywriting).

Nehledě na všechno, abstinenční příznaky při myšlence na zanechání studia (a vynechání kávy v Krmítku během přednášek v naší oblíbené aule na FSS) byly natolik silné, že jsem zatnula zuby a poslední semestr nakonec zdárně ukončila.

Bylo to samozřejmě po zdravé úvaze, každopádně se všem omlouvám za předchozí dezinformaci. Studium a podnikání pokračuje dál, blog taky. Jen ještě chvíli potrvá, než všechny tyto činnosti zaujmou v našem životě stejně pevné místo jako to mělo moje studium.

Už vím, že si nestačí jenom říct, že bych chtěla mít vlastní blog, kde budu sdílet myšlenky se světem. Počáteční nadšení vydrží první 3-4 články. Ale aby mohl blog fungovat a růst, musí zaujímat v životě autorů svoje pevné místo.

Na budování nového zvyku už proto pilně pracuju. Na své pravidelné trase Brno - Praha bych se mohla koukat na filmy nebo poslouchat hudbu, ale jsem ochotna se svého relativního pohodlí na žluté lince vzdát a začít psát.

A co vy? Podělíte se s námi v komentářích, čeho jste se museli vzdát, abyste si splnili svůj sen? A museli jste se vůbec něčeho vzdávat? Moc se těšíme na vaše příběhy! Jen tak nám pomůžete vypěstovat sílu zvyku v psaní nových příspěvků.